Město / Historie Poběžovic / Historie Poběžovic
Historie Poběžovic
Historie Poběžovic
Poběžovice leží nedaleko bavorské hranice na úpatí Českého lesa, asi 15 km od okresního města Domažlic. Celkový pohled na město výrazně dotváří poběžovický zámek, jehož osudy jsou úzce spojeny s dějinami poddanského městečka. Mezi majiteli feudálního sídla se vystřídaly významné osobnosti, které měly zásadní význam nejen pro rozvoj samotného města, ale hráli také nezastupitelnou úlohu v evropských politických dějinách.
S první historickou zmínkou o Poběžovicích !Pobiehonicze" se setkáváme r. 1359, kdy je vlastní Zdeněk z Poběžovic a Starého Herštejna. Jeho sídlo stávalo podle místní tradice v místech dnešní fary; písemně je poběžovická tvrz prvně zmiňována r.1419.
V roce 1424 byly Poběžovice na žádost majitele Bohuslava z Horšova povýšeny králem Zikmundem na městečko s týdenním trhem v každou sobotu.
Významný zlom v dějinách Poběžovic nastal v r. 1459, kdy městečko s tvrzí získal Dobrohost z Ronšperka. Dobrohost tu sídlil až do konce svého života (+1516), a nechal zde vystavět nejen rozsáhlý pozdně gotický hrad, ale také městský kostel, v němž je dodnes uchován jeho zdařilý heraldický náhrobník. Značnou péči věnoval nový majitel také městečku, které nechal opevnit hradbami s baštami a třemi branami, přičemž bránu naproti hradu Starému Herštejnu věnoval městečku, aby si v ní zřídilo radnici. Ještě významnější byla pro město listina z roku 1502, kterou Dobrohost povýšil Poběžovice na město, daroval mu četné výsady, soudní právo, městský znak a pečeť. Kuriózní je skutečnost, že Dobrohost vydal listinu svévolně, aniž by o tom uvědomil krále, který měl jako jediný právo městská privilegia v tomto rozsahu udělovat. Tato skutečnost svědčí o významném postavení Dobrohosta mezi českou šlechtou. V uvedené listině nechal změnit rovněž starší název Poběžovice na Ronšperk "Ramsberg". Ramm znamená ve středověké horní němčině beran - a právě berana měl Dobrohost z Ronšperka ve svém znaku.
Po Dobrohostově smrti zdědil panství jeho nejstarší syn Zdeněk Dobrohost z Ronšperka. Ten se však stal zemským škůdcem a ze svých hradů Ronšperka a Starého Herštejna přepadal kupecké karavany na stezkách, které procházely hraničními hvozdy Českého lesa. V roce 1510 byly oba hrady dobyty a obsazeny krajskou hotovostí. Zdeňkovi bratři prodali potom ronšperský statek Albrechtovi z Gutštejna.
Albrecht potvrdil městu všechny jeho výsady a navíc věnoval měšťanům příkop a rybník u východní Týnské brány a druhý příkop u Německé brány v západní části města a dvě rybí sádky u Samické brány. Z důchodů získaných rybníkářstvím mělo město opravovat městské hradby, bašta a brány.
Zanedlouho město opět mění majitele a po několika zástavních držitelích je roku 1542 i s celým panstvím odkoupeno významným českým rodem Švamberků. Také Švamberkové obdařili Poběžovice novými privilegii. Nejdůležitější výsady týkající se městské správy a hospodářství věnoval městu Jan Jiří ze Švamberka. Jednalo se především o dědičné právo vaření ječného piva v městském pivovaru. Tehdy, v roce 1696, bylo ve městě vysazeno dědičně 6 hostinců a další libovolný počet mohli měšťané zřídit na předměstích. Jan dále předal městu do užívání zbylé dvě brány a celé městské opevnění. V poběžovickém kostele je dosud zachován náhrobník, který přináší podobu Janova otce Petra ze Švamberka (+1575). Švamberkové rozhojnili rovněž městský znak, ve kterém přibyl k Dobrohostovu beranu štítek se švamberskou labutí. Po smrti Jana Jiřího roku 1617 připadly Poběžovice jeho synovi Petrovi ze Švamberka, který se zúčastnil protihabsburské vzpoury. Ještě před bitvou na Bílé hoře obsadilo násilně město i hrad císařské vojsko. Zabavený statek střídá potom poměrně rychle nové majitele.
Mezi těmito osobami, které pocházejí většinou z řad horšovskotýnských měšťanů a válečných zbohatlíků, kladně působí humanisticky založení Wunschwitzové. Od roku 1682 vlastní Poběžovice Matyáš Bohumír Wunschwitz (Vunšvic), který byl hejtmanem Plzeňského kraje. Matyáš se stal zaníceným vyznavačem českého světce Jana Nepomuckého, díky jehož zázračné pomoci se údajně dostal z krutého tureckého zajetí. Na Matyášovo přání vytvořil v Poběžovicích sochař Jan Brokoff dřevěný model sochy tohoto světce, jehož kamenná podoba byla později umístěna na Karlově mostě v Praze. Od Jana Brokoffa pochází zřejmě také socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí v Poběžovicích.
Matyášův syn Bohumír Daniel Wunschwitz byl předním znalcem české genealogie a heraldiky. Jeho pozoruhodná rodopisná sbírka je dosud uložena ve Státním ústředním archivu v Praze.
Od roku 1717 se v držení panství střídají další majitelé. v první polovině 19. století, za Leopolda Thuna, působil na zámku jako učitel hudby známý český hudební skladatel Bedřich Smetana.
Roku 1846 kupují Poběžovice s nedalekou Pivoní příslušníci severobrahantského rodu Coudenhove, kteří zde sídlí až do nuceného odchodu v roce 1945.
Mezi Coudenhovy byly historicky významné i lidskými osudy zajímavé osobnosti. Poběžovické panství zakoupil za necelý milion zlatých diplomat rakousko-uherského dvora František Karel Coudenhove. Za manželku měl Marii, pocházející z řeckého šlechtického rodu Kalergi. Po ní se jejich potomci psali Coudenhove-Kalergi. Starší z jejich dvou synů, Jindřich Jan Maria, byl císařským velvyslancem v Japonsku. Zde se také seznámil se svou pozdější ženou Mitsu Aoyamou,
kterou si přivezl na poběžovický zámek. Kniha o krásné Japonce a jejích osudech v daleké neznámé zemi vyšla před léty v Japonsku. Ze smíšeného manželství se narodilo 6 dětí a mezi nimi jako druhorozený ještě v japonském Tokiu (16.1.1894),
Richard Mikuláš Coudenhove. Tento šlechtic se stal později duchovním otcem myšlenky Spojených států evropských - Panevropského hnutí. Doktor filozofie Hrabě Richard Mikuláš Coudenhove - Kalergi byl prvním prezidentem Panevropské unie a na poběžovickém zámku příležitostně pobýval u svého bratra Jana Evangelisty až do roku 1945, kdy byla jeho rodina vysídlena.
Po válce věnovaly státní orgány příhraničnímu městu, které má dnes kolem 2000 obyvatel, malou pozornost. Tato skutečnost se výrazně projevila na celkové zchátralosti městské zástavby, především zámku, v jehož půvabném parku byla vystavěna kasárna PS. V současné době se situace výrazně mění. Izolace příhraničí pominula a město situované v příjemné, civilizací nedotčené krajině Českého lesa se v budoucnu stane vyhledávaným turistickým letoviskem. Potom zřejmě ocení pobyt v historickém městečku nejen příležitostní návštěvníci , ale také jeho stálí obyvatelé.
Další historická fakta ve formátu pdf:
