Region
Poběžovice
Kde začít a kde skončit? Třeba u hotelu Hubertus. Všimli jste si toho odvážného pojmenování ? Hubertus v dobách socialismu zelený kabát, ale jinak vlastně svatý Hubert, patron lovců s atributem jelena s křížem uprostřed paroží. Hned tady si všimneme nejen typické pohraniční architektury z doby před 2. světovou válkou (střecha s věžičkou, rozložení oken), ale i stále méně zřetelných sošek na vysokém sloupu. Je to barokní Korunování Panny Marie z roku 1736 (tedy ještě před vládou Marie Terezie). Pak se vydáme kolem bývalého obchodního střediska Pivoňka (i to je už dneska památka) kolem penzionu Katka přes náměstíčko - viz malba ve štítě jedno z domků: tak to asi vypadalo v 19. stol., i když štít připomíná baroko, až ke kašně. Byl to původně městský vodovod, ještě před 2. svět. válkou se zde scházely služky s vědry a putnami. Pohlédneme na netypický kříž smíření u kostela (ti "zlí" si připomenou fotografie z doby, kdy zde stávala socha A.H.) a pak pokračujeme směrem ke škole. Než tam dojdeme, všimneme si v objektu bývalé Chodovie zvláštní nízké "kůlničky". V ní se skrývá proslavený pramen plodnosti a mikve - židovské rituální lázně. Hned vedle byly letos odkryty archeology základy židovské synagogy.
Pak se dostaneme ke škole a bývalým kasárnám. Před 2. světovou válkou obojí patřilo k sobě. V "kasárnách" sídlily jeptišky, jež ve škole (postavené r.1936) vyučovaly holčičky a dívky. I zahradnictví v nás probudí vzpomínky. A nejen na neblahou aféru s konopím. Ještě před 2. svět. válkou zde stávaly vyhlášené skleníky patřící k zámku. Ani za pana Buršíka zde nebývalo špatně. Pokračujeme kolem místa, kde naproti parku stávala papírna (dnes jsou vidět dva nově zřízené rybníčky, po papírně nezbylo ani stopy) ke stoletému nádraží. Jeho budova přes všechny stavební úpravy připomíná dobu Franze Josefa a její dvojníky najdete od Česka přes Slovensko, Maďarsko až do Rumunska. Kolem parku se dostaneme k největším klenotům Poběžovic. Zámek s velrybou polykající Jonáše je přímo lahůdkou pro znalce stavebních slohů.Najdeme zde gotiku, renezanci i baroko. Kdo se ale zámku vyhne a půjde po asfaltce kolem zámecké zdi, může vzpomenout na napoleonské války a na francouzské vojáky, jejichž hrob ještě před dvaceti lety připomínaly ukradené sochy stávající v dodnes zachovaných výklencích. Kolem zámku i po asfaltce dojdeme na stejné místo: na náměstí, jež je památkovou zónou.
Proč? Stojí tady dům s pamětní deskou Bedřicha Smetany, krásná klasicistní socha, domy se stylizovanými barokními štíty, pošta, barokní fara a kostel. Ten vlastně teprve udělal město městem, neboť před jeho založením "kolem" roku 15OO museli poběžovičtí za duchovní potravou docházet až do Meclova, i když měli řadu jiných privilegií. Kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Hlavně jeho presbytář a postranní portál jsou dokladem pozdní gotiky, která vedle baroka je hlavním stavebním slohem českých památek. A ještě něco zdobí náměstí: v zeleni skrytý sv. Jan Nepomucký, Jan Brokof mu tady v tehdejším Ronšperku dal v roce 1683 takovou podobu, která se stala vzorem pro stovky soch stojících dodnes nejen na Karlově mostě v Praze, ale i u řek a potoků téměř celé Evropy. No, a pak už jsme zase u Hubertusu. A můžeme jít na pivo.
Mgr. Marie Špačková