Kamenosochařské sympozium v Šitboři bylo ukončeno

V sobotu 3.8.2019 od 14.00 hodin proběhlo v šitbořském parku slavnostní ukončení kamenosochařského sympozia „Kameny pod věží.“ Akademický malíř Jaroslav Šindelář ze Soukromé střední umělecko-průmyslová školy Na zámečku v Plzni, hlavní iniciátor celé akce, jíž se zúčastnili převážně studenti a absolventi této školy ve svém emotivním projevu, v němž několikrát zdůraznil, že svými kořeny pochází právě ze Šitboře, mimo jiné řekl: „Toto sympozium nebyla profesionální soutěž o tom, kdo bude první, druhej a třetí, ale bylo to setkání lidí, kteří chtějí něco umět, něco ostatním předvést a aby jako citliví umělci podali svědectví, v jakém krásném kraji žijete. Ukázat, že v této krásné krajině žijí krásní lidé… to už je trošku složitější. Příroda ví, jak se má chovat, u lidí je to vždy velká otázka. Lidé mají problém komunikovat, a hlavně nám všem nějak nejde dělat to dobro, že? Zdá se, že někdy ani vlastně nevíme, co to je. Je to nějakých 60 let let, co jsem jezdil do Šitboře na chalupu. Jsem téměř celý život učitel, a tak se stále snažím poučovat. My si myslíme, že stále musíme bojovat s tím zlem, já říkám, že to je ztráta času. Bojovat se zlem, to vlastně znamená přijmout formy toho zla, ne? Nebojujme se zlem, ale tvořme dobro, aby to zlo nemělo místo, kam si sednout. A mnoho času nám, věřte mi, nezbývá…“. Dále pak zdůraznil, jak se dnešní konzumní život společnosti naprosto odvrátil od přírody a jak je důležité k ní opět najít cestu, porozumět jí a naučit se žít v souladu s ní tak, abychom jí zbytečně neubližovali. Vše, co jsme a co máme je nám dáno skrze přírodu a my jí za to musíme dokázat projevit svou vděčnost.

Postupně následovaly projevy zástupců z obou stran hranic, z německé strany p. Thomase Ludwiga, starosty obce Seckah a p. Franze Metschla, zástupce šitbořských rodáků, ze strany české pak Ing. Libora Picky, předsedy předsednictva Euroregionu Šumavaa p. Martina Kopeckého, starosty města Poběžovice. V nich řečníci vyzdvihli záslužnou práci spolku Mikuláš a všech, kteří se nějakým způsobem podílí, či podíleli na opravě kostela svatého Mikuláše v Šitboři a na právě skončeném kamenosochařském sympoziu, veřejně jim poděkovali a rovněž zdůraznili potřebu stále pevnější spolupráce mezi Čechy a Němci.

K všeobecnému překvapení obdržel spolek Mikuláš od jednoho z německých hostů originální pivní pípu, kterou používal jeden z rodáků v místním hostinci a další návštěvník z německé strany věnoval historické razítko šitbořské farnosti.

Mluvené slovo bylo vždy vhodně prostřídáváno hudební vložkou, o kterou se postarala německá hudebnice, přednesem několika historických skladeb na trochu nezvyklý nástroj, kterým byla harfa.

Moderátor akce, p. Ivo Dubský, místopředseda spolku Mikuláš na závěr uvedl, že bylo oficiálně přihlášeno 9 mladých sochařů, k hodnocení však bylo návštěvníkům představeno celkem 12 soch. Bylo to dáno tím, že k oficiálně přihlášeným umělcům se samovolně přidali další, aby si na pískovci vyzkoušeli svoji zručnost a nadání. A přidali se nejen sochaři, ale i pět malířů, kteří tvořili v Šitboři a okolí, takže bude k dispozici ještě několik jejich malířských děl. Pokud se vše podaří, bude z těchto obrázků uspořádána výstava a bude-li udělen souhlas autorů, mohla by být tato výstava představena i na druhé straně hranice, tedy v Německu.

Poté moderátor přestavil jednotlivé sochaře a jejich díla: Miroslava Martincová z Plzně se prezentovala sochou „Čekání,“ Daniel Doležal ze Skalné (učil se kameníkem, kovářem a stal se nejlepším řemeslníkem ČR) vytvořil sochu s názvem „Tanec života se smrtí,“ Daniel Brabec z Kozolup své dílo nazval „Jednou se tě zeptám,“ Eva Vystydová z Chebu, vytvořila „Život smrti, tělo zemi, duše Bohu,“ Marie Slámová z Plzně se představila dílem „Anděl,“ Matyáš Dvořáček z Broumova, sochu pojmenoval „Nevyrovnanost,“ Kryštof Votík z Opolan, vytvořil „Odchod smrti,“ Kamila Loučková, své dílo nazvala „Rozdělení,“ Markéta Pfleglová z Prahy vytvořila sochu „Anděl,“ Michaela Peštová z Plzně, se představila dílem „Smrt v ráji,“ Sylvie Lacigová, dílo pojmenovala „Čas oponou trhl“ a Rudolf Arnet z Plzně, vytvořil sochu „Orba ptačím šatem.“ Na závěr p. Dubský zdůraznil, že sochy jsou majetkem spolku Mikuláš a budou umístěny na okraji šitbořského parku.

Celou akci zakončila vedoucí MKIS Poběžovice, slečna Dominika Adamcová vyhlášením výsledků ankety, v níž návštěvníci této společenské akce vyjádřili své názory na jednotlivá díla mladých umělců. Byly vyhlášeny tři sochy, které získaly nejvíce návštěvnických hlasů. Na třetím místě se mezi návštěvníky umístila socha Daniela Doležala „Tanec života se smrtí,“ na místě druhém dílo Marie Slámové nazvané „Anděl“ a vítězem se mezi návštěvníky stala socha „Jednou se tě zeptám,“ autora Daniela Brabce.

Celá akce byla organizačně výborně zajištěna a na jejím úspěchu nic nezměnila ani občasná dešťová přeháňka, která zahnala návštěvníky na chvíli do velkokapacitního stanu. Po slavnostní části akce všechny přítomné pobavila nejprve dechová hudba, kterou poté vystřídala country-folková kapela, a ta vydržela hrát až do pozdních nočních hodin. Občerstvení a stavbu stanu zajistili poběžovičtí hasiči, ozvučení akce p. Leoš Planeta, pódium postavili pracovníci Služeb města Poběžovice a další důležitou organizační práci odvedli pracovníci MKIS Poběžovice pod vedením slečny Dominiky Adamcové.