Spolek nadšených nadchl posluchače v poběžovickém kostele

Když se o někom řekne, že je nadšený hudebník, vyvolává to různé asociace. Nadšený totiž automaticky neznamená to samé, co dobrý nebo kvalitní hudebník. Proto jsem do poběžovického kostela  v podvečer třetí adventní neděle šel trochu s obavou toho, čeho budu od Spolku nadšených hudebníků svědkem.  Při prvních tónech pětičlenného souboru jsem však tyto své obavy zapudil a nechal se vnést do hudby a zpěvu nadšených a nyní již v mých očích i kvalitních muzikantů. Spontánnímu doprovodu na akustickou kytaru, housle, basu, flétny a triangl totiž dominoval výborně souznějící zpěv všech aktérů. Příjemné hlasy mému neškolenému posluchačskému uchu zněly naprosto čistým, libozvučným souzvukem a spolu s jednoduchým hudebním doprovodem přinášely výborný hudební zážitek. Tytam byly rázem mé pochybnosti a melodie vesměs s vánoční tématikou, převzaté např. od Jana Nedvěda, Spirituál kvintetu nebo dokonce Johna Lennona, v podání Spolku nadšených, byly pro mne a podle závěrečného potlesku pěti desítek přítomných milovníků hudby i pro drtivou větinu z nich, velkým hudebním zážitkem.  Citlivější duše dokonce údajně pocítily, jak je tato hudba nabíjí novou životní energií. 

Spolek nadšených svým představením v poběžovickém kostele ukázal, že mezi slůvka nadšený a kvalitní je v některých případech možno vložit rovnítko. A že když se hudba dělá s nadšením, láskou a bez honby za finanční odměnou, vynikne i ta, někdy v případě pouhého nadšení, pokulhávající kvalita. Osobně za kvalitní hudební zážitek děkuji vedoucí MKIS Poběžovice, slečně Dominice Adamcové, která koncert zajistila a všem jeho aktérům ze Spolku nadšených - manželům Janě a Pavlovi Vokurkovým, Janě Vobořilové, Janě Veberové a Marii Zdeborové.                                                                                                                VoK   

FOTOGALERIE zde