Výlet do zaniklých vsí a skláren Křížová Huť, Mostek, Jánská Huť, Štráská Huť, Pleš a Lučina

V neděli 16.6.2013 byl odstartován WORKCAMP 2013 v poběžovickém zámku a součástí této akce byl i autobusový výlet po zaniklých obcích Českého lesa, organizovaný v rámci projektu „Společně za kulturou, historií a sportem,“ který byl podpořen v rámci dispozičního fondu. Průvodcem historie chtivých výletníků byl regionální historik, archeolog a majitel Nakladatelství Českého lesa, pan Zdeněk Procházka, autor mnoha knih o historii našeho regionu. V přistaveném autobusu se u MKIS v Poběžovicích, v hodinu odjezdu (13.30), sešlo na 30 zájemců o poznání kousku naší blízké, ale i temné historie. Za ideálního slunečného počasí se bez zpoždění vydal na svojí pouť, vzhledem poměrně zachovalý autobus, který ale mnohdy na pokraji sil zdolával kopcovitý terén Českého lesa a svými podivnými zvuky chvílemi své pasažéry trochu děsil. Přesto se mu podařilo výletníky provézt všemi nástrahami úzkých a strmě stoupajících, či klesajících silniček, prodírajících se mezi hustými náletovými dřevinami a v pořádku je po více než šesti hodinách vrátit do místa startu.

První cesta vedla přes obce Mnichov, Vranov do tzv. Poběžovického rohu, kde autobus odbočil směrem přes zaniklou ves Lískovec do místa, kde v 18. a 19. století pracovala poměrně velká sklárna - Křížová Huť. Zastavil u mostu přes Nemanický potok, odkud se výletníci vydali asi 300 metrů pěšky do míst, kde jsou obnaženy základy jedné z bývalých sklářských pecí, nad kterou je postaven dřevěný přístavek a místo pro odpočinek. Pan Procházka zde návštěvníkům přiblížil tehdejší život sklářů v tomto regionu, kdy při výrobě skla byla využívána pouze manuální práce, chod sklárny byl závislý na velkém množství palivového dřeva, jehož postupný nedostatek byl důvodem k častému stěhování skláren a tím i brusíren skla a leštíren. Zmínil chudobu zdejšího kraje, který nedokázal dlouhodobě uživit sklářské dělníky, kteří po zrušení skláren zůstali na místě a byli pak nuceni rovněž hledat živobytí jinde.

Poté se autobus pohnul dál na sever, projel obcemi Závist a Rybník, aby se zastavil v místě zaniklé vsi Mostek. Zde si výletníci vyšlápli asi 150 metrů k opravenému mostu přes řeku Radbuzu. Tímto místem probíhala jedna z vedlejších obchodních stezek z Čech do Německa, přesněji do Schönsee a dále do Norimberka. Dlouho zde byl pouze brod přes řeku, ale pro snazší přechod byl v roce 1809 postaven most, od nějž získala ves název Mostek, německy Schwanenbrückl, neboli labutí most. Labutí proto, že se jednalo v té době o panství pánů ze Švamberka, v jejichž erbu byla právě labuť. Most byl v letech 2005-2009 restaurován a v současné době je velmi pěkný. Pan Procházka se zde zmínil o tom, že ves byla poměrně rozsáhlá, postavena po obou stranách silnice a disponující všemi základními provozy, živnostníky či obchůdky. V horní části, směrem k Pleši byly situovány sklářské provozy, poháněné vodou z bystřiny tekoucí mezi svahy Železného vrchu a Malého zvonu.

Další zastávkou autobusu, supícího do prudkého svahu k Pleši, bylo místo bývalé Jánské Huti, asi o kilometr výše. Z bývalé sklárny se zde již téměř nic nedochovalo a neznalého poutníka upozorní na její existenci pouze informační tabulka a kříž, umístěný sem rodinou Zieglerů, kteří zde sklárnu provozovali. Průvodce ukázal výletníkům místo, kam byl vyvážen odpad ze sklářské výroby a kde se dají bez problému nalézt zbytky skelné taveniny.

Po asi kilometru dalšího šplhání do kopce vysadil výletníky autobus na odbočce k bývalé sklárně Štráská Huť. Od hlavní cesty si protáhli nohy 300 metrovou procházkou, aby se dostali do místa, kde podle průvodce stávala jedna s nejstarších skláren této části Českého lesa. Objevil ji sám zcela náhodou při průzkumu mnohem větší sklárny několik desítek metrů dále. Jednalo se o velmi malou sklárnu, jejíž základy byly při archeologických průzkumech p. Procházky v roce 2005 odhaleny a jsou zřetelné dodnes. V okolí jsou ještě hromádky surovin, připravených kdysi k tavení skla. Asi o 70 metrů dále pak byli výletníci upozorněni na prostor, kde stávala mnohem větší sklářská huť, ze které se zachoval půdorys ohraničený zbytky základového zdiva, a patrny byly průduchy jedné z pecí. Celé místo bylo bohužel v minulosti dosti zdevastováno nešetrnou těžbou a skladováním dřevní hmoty na skládce, která se zde nachází dodnes.

Po trochu problematickém rozjezdu autobusu po stoupající cestě se autokar prodral mezi křovisky rostoucími kolem velmi úzké cesty v prostoru bývalé roty pohraniční stráže a zaniklé vsi Václav. Zde pan Procházka jen letmo upozornil na některé objekty, které zde stojí nebo stály a na pamětní kříž, postavený německými občany. Pak se autobus začal prodírat metr po metru dalším zarostlým místem před zaniklou vsí Rabov, aby se asi po dvou kilometrech zastavil před Hostincem na Pleši. Zde se výletníci vrhli na výčep, aby doplnili zásoby kalorií a osvěžili teplem týraná těla. Po krátkém posezení před hospodou se skupinka vydala cestou vzhůru, na místo plešského hřbitova. Pan Procházka zde přítomné seznámil s historií zaniklé vsi Pleš, která byla ze všech zbořených v této části Českého lesa největší, když zde před druhou světovou válkou žilo více než 700 obyvatel. V obci byly rovněž dva kostely, jeden přímo na hřbitově - Svatého Jana Křtitele a druhý asi ve dvou třetinách cesty ze spodní části obce ke křižovatce s cestou do německého Fridrichshängu. Zatímco hřbitovní kostel připomínají obnažené základy stavby na kraji upraveného hřbitova, kde nechybí ani kříž věnovaný známému agentu CIC Zíkovi, přezdívanému „Černý jezdec,“ který byl jako vyhlášený pašerák zastřelen při jednom z přechodu hranice členy místní posádky pohraniční stráže, po druhém kostelu zbyl jen pamětní kříž. Ten je postaven v místech, kde stál kostel Panny Marie, s vedlejší budovou fary a školy. Pan Procházka informoval výletníky, že ve vsi stála nejprve dřevěná kaple, kterou později, v roce 1906 nahradil tento pseudogotický kostel a rovněž na hustou zástavbu po obou stranách cesty, kde stály domy situované štíty k cestě. Zajímavostí je rovněž studna u hlavní cesty vedoucí do Fridrichshängu, která samospádem napájela několik dalších studen, vybudovaných u domů při cestě do dolní části vsi. Před nastoupením do autobusu byli výletníci upozorněni na místo, kde stával ve své době vyhlášený hotel Flor. Ten po válce využívali příslušníci pohraniční stráže, ale poté kdy budova zchátrala, byla postavena nová rota ve vsi Václav, kam byli pohraničníci přestěhováni, hotel zcela zpustl a dnes po něm není ani památky. Blízko místa, kde stál, jsou v současnosti budovány tři rekreační domky, z nichž jeden je zcela dokončen, druhému chybí fasáda a některé dodělávky a třetí je ve stadiu hrubé stavby.

Autobus se pak vydal na strastiplnou cestu zpět do obcí Mostek, Rybník, Závist, za kterou odbočil vpravo k Pinhackově kapli, kde pokračoval přes zaniklou ves Paadorf (Hraničná) do další zaniklé vsi Grafenried, která dostala až po svém zániku české jméno Lučina. Zde byli výletníci překvapeni rozsahem odkrytých základů místní fary. Zůstala tu zachována i polorozbořená kachlová kamna či dlážděná podlaha. Pan Procházka uvedl, že tyto základy začal se svými spolupracovníky odkrývat asi před rokem a půl a pomáhal jim při tom jeden německý občan, kterého tato práce tak oslovila, že je dnes jediným pokračovatelem a pravidelně na odkrývání dalších částí základů sám pracuje. Poté se výletníci přesunuli o kousek dál, kde jsou odkryty základy kostela, který odstřelili pracovníci Pozemních staveb Klatovy až dlouho po provedení demolic ostatních obcí v roce 1956 a to až v roce 1972. Posledním zastavením byla zřícenina hostince Wiertl, sklepení bývalé Steinovy vily a neznatelné pozůstatky objektu zámečku, které dnes připomínají smutný osud vsi a jejího obyvatelstva.

Cesta domů pak byla poněkud „kostrbatá,“ protože se výletníci vraceli přes ves Paadorf, kolem Pinhackovy kaple, pak namísto rovnou přes Závist, Šidlákov, Horu sv. Václava a Drahotín, se vraceli do Poběžovického rohu, dali se kolem kapličky přes Vranovské sedlo, Vranov a Mnichov zpět do Poběžovic, kde deset minut po 20. hodině vydařený výlet se spokojenými účastníky u MKIS skončil.

Díky za pěkné zážitky patří organizátorům výletu z MKIS Poběžovice, panu Procházkovi a statečnému řidiči autobusu.                                                                                                                                                       Vok

V textu byly použity některé informace z knihy Zdeňka Procházky
Putování po zaniklých místech Českého lesa – I. Domažlicko